Zakládací listina

Úvodní poznámky o originální listině

 

Zakládací listina kaple Nástrojů Umučení Páně, P. Marie a ostatních kaplí na hradě Karlštejně spolu s kapitulou karlštejnskou, je zachována v originále v Národním archivu (dříve Státní ústřední archiv) v archivním fondu Guberniální listiny, což je umělá historická sbírka listin, která vznikla při úřadu místodržitelství (později gubernia) v Království českém. Řada listin se do této sbírky dostala pouhou historickou náhodou nebo v souvislosti s nějakým úředním jednáním v minulosti, což je i případ naší listiny, jak bude níže rozvedeno.

Listina GL č. 67 je rozměrná pergamenová listina (cca 63 x 49 cm, plika až 5 cm široká, dnes částečně poškozená na více místech v ohybech okousáním od myší nebo na dvou třech místech korozí písma, na jednom místě v ohybu i prodřená) psaná velmi úhledným pečlivým rukopisem v císařské kanceláři na Karlštejně v pondělí 27. března 1357. Jedná se o mimořádně slavnostní císařskou listinu, jak vyplývá i z modlitby („In nomine sancte et individue trinitatis feliciter amen“), která předchází vlastní intitulaci („Karolus Quartus divina favente clementia Romanorum Imperator semper augustus et Boemie Rex“), což je obvyklé u slavnostních listin, podobně jako použití na konci textu listiny uvedeného a nakresleného signa, tj. ozdobného obdélného monogramu, složeného z písmen jména a titulu císaře. Takové signum používal na svých listinách prvně Karel Veliký (monogram z písmen KAROLVS do tvaru kříže), který je připojoval vlastnoručně na významné listiny jako svého druhu podpis (ačkoliv podpis jako ověřovací prvek listiny ještě mnoho staletí nebyl v listinách nutný, protože jako hlavní ověřovací prostředek sloužila pečeť). Po vzoru Karla Velikého používali signa další císařové, a zpravidla je již na listiny nepsali vlastnoručně, i z toho jednoduchého důvodu, že většinou neuměli psát ani tolik jako Karel Veliký, totiž pár písmen.

O Karlovi IV. nemusíme pochybovat, že psát uměl, dokonce se nám zachovaly tři jeho autografy, a máme v opisech zachovány mnohé spisy, které složil, především Vita Karoli, vlastní životopis. Nicméně není možno tvrdit, že by Karel IV. psal či kreslil vlastnoručně signa na slavnostní listiny, které vydával, i to byla práce písaře v císařské kanceláři.

Slavnostnost listiny dokládá tedy modlitba i signum. Existuje jen jeden vyšší stupeň slavnostní listiny, totiž zlatá bula, tedy listina, zpečetěná zlatou pečetí. Právo pečetit zlatem měl jen římský král a císař (i když svévolně používal zlaté buly i český král Přemysl Otakar I.) a zlaté buly byly vyhrazeny pro nejzávažnější listiny. Zakládací listina karlštejnských kaplí a kapituly nebyla do této kategorie zařazena, listina měla jen obyčejnou voskovou majestátní pečeť, přivěšenou na bílých hedvábných nitích, z nichž ještě dodnes na listině část zůstala (po poměrně nedávném – jak se domnívám - odřezání pečeti). Podobu odřezané pečeti si můžeme demonstrovat na odlitku jednoho dobře zachovalého otisku císařské majestátní pečeti, rubní sekretní pečeť (sekretní pečetidlo, na rozdíl od velkého pečetidla majestátního, zřejmě panovník nosil skutečně při sobě a zapůjčoval ke zpečetění listin) můžeme předvést na fotografii ukázky ze sbírky utržených pečetí:

 

Majestátní pečeť nese opis:    Karolus quartus diuina fauente clemencia Romanorum Imperator Semper Augustus Et Boemie Rex (Karel Čtvrtý, přízní Božské dobrotivosti římský císař, vždy rozmnožitel, a český král), sekretní pečeť heslo: IVSTE IVDICATE FILII HOMINUM (Suďte spravedlivě synové člověka)

 

Zakládací listina karlštejnských kaplí a kapituly byla tedy o stupeň méně důležitá, než nejzávažnější státní listiny. I to je projev mimořádného významu, jaký Karel IV. založení kaplí a kapituly na Karlštejně připisoval a jak chtěl touto listinou do budoucna demonstrovat.

 

Historický úvod, okolnosti vzniku listiny

 

Založení kapituly na hradě Karlštejně nebylo plánováno hned od založení hradu přibližně v roce 1348, protože v té době ještě pravděpodobně Karel IV. nedospěl k oné představě, že vybuduje posvátný hrad s několika kaplemi, které budou uchovávat korunovační klenoty říše římské a další poklady Říše a Českého království, včetně sbírky ostatků svatých.

Tato myšlenka totiž mohla vzniknout a rozvíjet se teprve po získání a převezení říšských korunovačních klenotů do Prahy v roce 1350 a teprve poté, co král a později císař Karel IV. začal systematicky shromažďovat relikvie svatých (od roku 1354-55).

Avšak počátek této myšlenky na změnu poslání hradu Karlštejna a změnu jeho umělecké výzdoby a změnu účelu některých původně obytných prostor hradu na kaple (musíme si uvědomit, že jak kaple P. Marie v menší věži, tak kaple sv. Kříže ve velké věži byly původně stavěny a zamýšleny jako palácové obytné a reprezentační prostory, a teprve dodatečně byly upraveny na kaple) mohl souviset se zázrakem, který Karel IV. zažil v klášteře klarisek na Františku roku 1353.

Zdá se, že Karel IV. přišel do kláštera proto, aby zde získal nějakou část významné relikvie pro oltář právě dokončené hradní kaple na Karlštejně. Nechal si předložit relikvie a relikviáře, které klarisky v minulém století získaly. Zaujal ho zejména relikviář s prstem sv. Mikuláše. Svatý Mikuláš by byl nepochybně vhodným patronem pro novou hradní kapli, a proto Karel IV. vytáhl svůj kapesní nožík a hodlal si kousek toho mumifikovaného prstu osobně uříznout. A tehdy se stal (jak Karel a jeho doprovod věřili) zázrak, protože na nožíku se objevily stopy krve. Karel, poděšen touto událostí, upustil od oddělování částky ostatku a klášter opustil. Ale zanedlouho se sem vrátil s arcibiskupem Arnoštem z Pardubic, aby on ostatek sv. Mikuláše prohlédl. Jak shledali, prst se zázračně zacelil. Karel IV. v tom viděl jasné znamení boží a svatého Mikuláše, že si nepřeje ostatek dělit, a proto si odnesl z kláštera celý prst i s relikviářem. A tento relikviář se stal prvním relikviářem karlštejnské hradní kaple, která byla zasvěcena sv. Mikuláši a na jejichž stěnách byla vymalována scéna se zázrakem (tato malby už dávno zanikly).

O tomto zázraku píšu tak podrobně proto, že poněkud osvětluje způsob uvažování Karla IV. a jeho touhu po znameních Prozřetelnosti. Snad na základě tohoto znamení začal Karel IV. uvažovat o Karlštejnu i jinak než o sídelním a reprezentačním hradě.

Když pak v letech 1354-55 Karel IV. cestoval po Říši a Itálii (v souvislosti s přípravou italské cesty a císařskou korunovací v Římě), horlivě získával dary relikvií pro svatovítský chrám. Už v té době však Karel IV. promýšlel změnu poslání hradu Karlštejna, vybudování kaple, v níž by uložil jak korunovační klenoty římské říše, tak relikvie svatých, zejména relikvie Nástrojů utrpení Páně, v nichž spatřoval podle středověkých představ mimořádná ochranná znamení pro České království. Tehdy také vznikla myšlenka nového velkého relikviářového kříže českých králů, který by jednak nahradil ztracenou královskou staurotéku (tzv. kříž Přemysla Otakara II. s dřevem sv. Kříže), zastavenou od doby krále Jana v Řezně, a jednak aby napodobil říšský relikviářový kříž (a to až do takových detailů, jako je sestava obdobných relikvií). Jak jsem se snažil prokázat ve svém článku o Štítu neporazitelného rytíře ve sborníku Cáchy a Praha, korunovační města Evropy II (2007), Karel IV. zde vycházel z mystického výkladu duchovní moci relikvií Nástrojů utrpení Páně jakožto ochranných znamení tzv. štítu neporazitelného rytíře (tj. jakéhosi heraldického znamení a štítu Kristova). Tehdejší doba viděla v oněch „znameních“, tj. relikviích Utrpení Páně, skutečná „insignia“ (insignie) a duchovní zbraně („arma“). A právě tato myšlenka je nejlépe ilustrována úvodní pasáží zakládací listiny kapituly karlštejnské, kde jsou oslavovány Nástroje utrpení Páně jakožto znamení a prostředky našeho spasení. Je pravděpodobné, že sám Karel IV. měl podíl na formulování tohoto úvodu, i když konečná redakce byla asi na kancléři biskupovi Janovi ze Středy.

Myšlenka vybudování posvátného hradu, kde by byly uloženy korunovační klenoty říšské, relikvie svatých a zejména Nástrojů utrpení Páně v mimořádné kapli sv. Kříže tak dostala v založení kapituly na hradě Karlštejně svého dovršení a uskutečnění. Z tohoto hlediska je existence kapituly karlštejnské dodnes významným svědectvím o způsobu myšlení a víry Karla IV. a jednou z významných složek kulturního dědictví našeho národa, podobně jako je jím svatovítská katedrála, korunovační klenoty a podobné duchovní instituce, které také Karel IV. založil (například kapitula Všech svatých, vysoké učení pražské apod.).

Zachovalé jsou v originále i dvě listiny související se založením karlštejnské kapituly:

První je listina francouzského krále Jana II., kterou tento daruje dva trny Kristovy koruny ze Sainte-Chapelle v Paříži císaři Karlovi IV. Listina je datována květnem 1356, ale to nepochybně není (jak vyplývá ze souvislostí) přesné datum. Ve skutečnosti s touto listinou přišel francouzský dauphin Karel, syn Jana II., do Met na vánoční říšský sněm v roce 1356, a odevzdal zde darem Karlovi IV. ony dva trny Kristovy koruny (a zřejmě i část dřeva sv. Kříže, ale k tomu nemáme dochovánu darovací listinu).

 Francouzské království bylo totiž v té době v prekérní situaci, protože král Jan II. byl v anglickém zajetí (v rámci stoleté války) a nebyla žádná mocnost v Evropě, kromě římského císaře, která by se mohla zasadit o jeho propuštění. Proto tu byla taková vstřícnost v darování mimořádně vzácných relikvií, a proto se také domníváme, že listina nevznikla ve skutečnosti v květnu, ale někdy v listopadu či prosinci, a byla jen antedatována, aby vypadala jako dar od krále Jana II. (tehdy ještě na svobodě).

Zisk dvou trnů Kristovy koruny (a dalšího dřeva ze sv. Kříže) byl zřejmě pro Karla IV. poslední důležitý zisk relikvií Nástrojů utrpení Páně, a bezprostředním podnětem k založení kapituly na hradě Karlštejně, bezprostředním podnětem k zahájení prací na vytvoření velkého zlatého relikviářového kříže, tzv. „kříže království Českého“ (dnes známý jako „korunovační kříž“).

Tyto zisky a zhotovení ostatkového bylo také námětem tzv. Ostatkových scén v kapli P. Marie na Karlštejně.

Karel IV. totiž bezprostředně po svém příjezdu z vánočního říšského sněmu v Metách (kde byla také schválena jeho Zlatá bula, základní zákon Říše) zajel s celým dvorem na sotva dokončený hrad Karlštejn a zde za přítomnosti všech biskupů, knížat a rytířstva v neděli 26. III. vysvětil kapli P. Marie a přilehlou (provizorní, protože přestavba kaple sv. Kříže ještě nebyla dokončena) kapličku Nástrojů umučení Páně a následující den v pondělí založil novou kapitulu k ochraně těchto kaplí a relikvií. Tehdy byla vyhotovena naše zakládací listina, a byla zpečetěna voskovou císařskou pečetí. Založení kapituly pak potvrdil zvláštní listinou i arcibiskup Arnošt z Pardubic (tato listina se ovšem nedochovala v originále).

 

Pozdější osudy listiny a souvisící písemnosti

Listina byla od počátku uložena v archivu kapitulního děkanství na hradě Karlštejně. Můžeme však na ní vidět, že byla kdysi v rozích ve složeném stavu prokousána od myší. Listina tedy rozhodně nebyla uložena v kapli sv. Kříže jako například Archiv koruny české, ale v takových místnostech hradu, které nebyly příliš vzdáleny od sýpek a jiných míst, kde se vyskytují domácí hlodavci. Byla uchovávána spolu s dalšími listinami v bytě děkanově na hradě, později snad i mimo hrad.

To, že listině chybí pečeť, je možná ztráta, která listinu postihla až při uložení ve sbírce guberniálních listin nebo dokonce až v Archivu země české. V plice listiny zůstaly totiž vězet bílé (původně snad žluté) hedvábné niti, takže to vypadá, že pečeť nebyla utržena nebo se závěs neprodřel, jak se často stávalo, ale pečeť byla od listiny odřezána, což nemohl udělat nikdo, kdo si uvědomoval cenu tohoto dokumentu jako dosud platné fundační listiny.

Ještě v roce 1628 byla listina celá a neporušená (nepočítáme-li ony dírky od myší, které na ní už tehdy asi byly) a z právního hlediska také platná. Máme to doloženo jejím ověřeným opisem.

Děkan Vavřinec Ratzinger se v roce 1627–8 pokusil o znovupotvrzení zakládací listiny kapituly od císaře Ferdinanda II. Předešlé potvrzení bylo totiž naposledy od císaře Rudolfa II. Podle tehdejších zvyklostí předložil originál listiny v královské kanceláři na Pražském hradě a spis odešel do Vídně. Přestože ze strany Ferdinanda II. zde byla projevena ochota fundační listinu znovu potvrdit, a byla dokonce vyhotovena pergamenová listina, nebyla na ni již přivěšena pečeť a listina zůstala ve Vídni neodeslaná v české dvorské kanceláři (do Prahy se dostala až ve dvacátých letech 20. století při archivní rozluce s Rakouskem). O tom, co mohlo být důvodem nezpečetění listiny a jejího neodeslání, se můžeme jen dohadovat, ale pravděpodobně šlo pouze o zmatky během třicetileté války, které zamezily dokončení úředního jednání.

Pro originál zakládací listiny to ovšem mělo zajímavé důsledky: protože nebylo dokončeno úřední jednání, ani děkan si nemohl vyzvednout originál z Pražského hradu zpět, a tak to zůstalo i po smrti Ratzingerově, kdy se na originál zapomnělo. Pergamenová listina, která již byla poškozena během svého nevyhovujícího uložení na děkanství na Karlštejně, byla tak vlastně uchráněna zkázy. Víme totiž, že ostatní pergamenové listiny děkanů karlštejnských, pokud se také ony nedostaly do jiného uložení, byly zničeny asi někdy v 17. – 19. století vlivem nevyhovujícího uložení.

Listina z 27. 3. 1357 byla pak uložena ve sbírce tzv. guberniálních listin a v ní se dostala do Archivu země české (dnešního Národního archivu).

 

Další vzácná listina je listina na ostatky sv. Palmácia, které Karel IV. získal v Trevíru 9. XI. 1356. Tato listina byla vždy přiložena k ostatkům sv. Palmácia a ty byly uloženy v dřevěné, stříbrným plechem pobité truhličce spolu s dalšími relikviemi v kapličce sv. Palmácia na hradě Karlštejně (tak se nejméně od 15. století nazývala tzv. kaplička sv.Kateřiny). Listina je písemně doložena v 16. a 17. století, ale pak v písemných zmínkách mizí a byla pokládána dlouho za ztracenou.

Ve skutečnosti byla listina pouze děkanem Františkem Ferdinandem Čedíkem zapůjčena před rokem 1700 křižovníkovi Františkovi Beckovskému, který její překlad do češtiny publikoval ve své kronice Poselkyně starých příběhův českých (1700) a poté se tato listina vrátila do rukou děkana karlštejnského, který ovšem uchovával listiny děkanství ve svém bytě a dokonce si je s sebou odnesl do Sedlčan, kam přesídlil po rezignaci na hodnost karlštejnského děkana, kde zemřel a byl pohřben v děkanském kostele. Z jeho pozůstalosti byly pak všechny listiny děkanství karlštejnského vráceny jeho nástupci, ale na jednu se při tom zapomnělo, totiž na listinu na ostatky sv. Palmácia. Ta zůstala na děkanství v Sedlčanech a v neznámé době byla pak přenesena na faru ve sv. Jánu u Sedlčan, kde zůstala ve farním depozitáři do roku 1993, kdy byla objevena P. Karlem Kočím.

Po historickém průzkumu, restaurování a dočasném uložení ve Státním ústředním archivu (dnes Národním archivu) bude tato listina definitivně vrácena do majetku kapituly karlštejnské a bude uložena do archivu děkanství a kapituly. Je to jeden z nejvzácnějších nálezů středověké listiny v moderní době a vzhledem k osobě Karla IV. je to jeden z nejosobnějších dokumentů, vztahující se k jeho shromažďování relikvií a ke Karlštejnu.

        

Latinský text (transliterace)

(graficky upraveno na formální odstavce, nerespektovány původní konce a začátky řádků na originální listině)

In nomine sancte et indiuidue trinitatis . feliciter . amen . Karolus Quartus diuina fauente clementia Romanorum Imperator semper augustus . Et Boemie Rex . Ad perpetuam rei memoriam

Sacratissimum dominice passionis misterium et dignissima eiusdem insignia/ eos/ qui preciosi sanguinis dominici inestimabili precio/ ab eterne ruine precipitio sunt redempti/ cordibus suis ardenter infigere/ incessabiliter adorare/ et sume deuotionis decet studijs assidue uenerari/ Cum enim per praeuaricationem primi parentis natura filij ire essemus effecti/ per lignum Crucis uiuifice/ in sacro Christi corpore/ reconciliationis fuimus gratiam misericorditer assecuti .

Christus namque cum splendor dei patris eterni et figura substantie eius existeret/ sueque uirtutis uerbo cuncta portaret/ ante luciferum/ in sanctorum splendoribus genitus abeterno/ cuius uultum nonsolum uniuersa terra desiderat/ sed eciam angelici spiritus incessabili desiderio/ continue prospicere gratulantur/ Paternam quidem dexteram non relinquens egressus a patre/ ad vallem miserie/ et ad yma mundi desecreto celorum descendere/ caducam nostre fragilitatis formam induere/ incolatum seculi colere/ et post uaria conditionis humane fastigia/ in manus tandem traditus impiorum/ pro nostra salute sponte Cruci affigi/ et acerrime mortis in ea subire supplicum est dignatus/ ut sua morte/ nos perditos/ a morte revocaret ad uitam O uere felicem salutifere Crucis aram/ margaritis eximijs/ sanguine Christi uernantibus expolitam/ O clauum clarissimum/ illius uenerabilibus membris infixum/ et rutilantissimo rosei cruoris stillicidio purpuratum quem dauiticum canit eloquium forma pre filijs hominum speciosum/ O uenerandam spongiam/ qua fons interne eterneque dulcedinis/ aceto et felle potatur/ O inclitam lanceam lateri Saluatoris immissam/ per quam fluxerunt largiflue redemptionis pariter et regenerationis nostre salutifera sacramenta/ quibus fideles anime in presenti exilio/ spirituali dulcedine confortantur/ et fluida incolatus mundani uita consummata feliciter/ pro fidei et uirtutum meritis/ quod iam rite celebrant per spem/ in illa uisione felici/ merentur/ per spem perpetuo contemplari .

Sane recogitantes prouide/ et illo/ quo nobis abalto conced(itur/) humilitatis recognoscentes affectu nos altissimo/ ad agendas gratias/ preceteris/ tanto magis obnoxios/ quanto nos incomparabiliter/ pre cunctis/ per orbem regnantibus sue sublimauit dextera maiestatis/ sola sui dignatione ad mundialis monarchie nos apicem exaltando/ toto m(entis d)esiderantes affectu/ ut ab hodierna die inantea perpetuis temporibus in Regno nostro Boemie Crucis alme sanctissimorum Quinque uulnerum/ Claui/ Spongie/ Lancee et dominice passionis memoria per Christifideles et solito celebrior atque deuotior habeatur/ Ad laudem et gloriam Trinitat(is eterne) et nominatim pijssimi Redemptoris nostri/ ad salutem nostram incarnati et passi/ sueque Crucis/ uulnerum Claui Spongie/ Lancee et salutifere passionis/ necnon aliorum insigniorum eius et totius militie celestis honorem/ In Castro nostro Karlstein/ quod funditus denouo construximus/ et nostri proprij nominis adiectione pro nostra maiori memoria duximus appelandum/ ut uidelicet Karlstein a Karolo nominetur/ duas Capellas/ vnam uidelicet in honore et uocabulo gloriosissime passionis et Insigniorum ipsorum/ Et aliam minorem illi quasi contiguam in honore gloriose/ semperque virginis genitricis dei Marie/ accendente ad hoc consensu beniuolo venerabilis Arnesti Pragensis Archiepiscopi Principis/ et honorabilium Prziesconis decani/ Plichte Scolastici et Capituli Pragensis ecclesie devotorum nobis dilectorum/ in nomine Christi Saluatoris fundavimus construximus/ et sub multorum presentia Principum Prelatorum Magnatum atque Nobilium ab eodem Archiepiscopo solempniter fecimus consecrari .

Et ut in eisdem Capellis et eciam in Capella beati Nicolai gloriosi Pontificis/ quam ibidem dudum fundauimus perpetuo diuinum agatur officium Quinque prebendas sacerdotales et Canonicales propresenti/ ordinandas/ fundandas duximus et dotandas pro Quinque Canonicis presbiteris/ qui in eisdem Capellis uicissim officium ipsum peragant ordine subnotato .

Sacerdotum quidem istiorum vnus/ id est maior appellabitur et erit Decanus/ sub quo ceteri Quatuor erunt Canonici/ et ipse potestatem habebit eis mandandi quomodo et quibus temporibus diuina rite gerantur officia/ que et ipse aget cum illis/ et eorum negligentias et excessus corripiendi ac modis congruis corrigendi

Presentationem uero seu Jus presentandi ad decanatum et prebendas easdem nobis et successoribus nostris Regibus Boemie perpetuo reseruamus . Et ut nomen rei consonet/ ad prebendas ipsas utpote sacerdotales/ aut quamuis earum alium quam sacerdotem cuiuscunque inferioris ordinis non posse nec debere intendimus presentari .

Et ut tam decanus quam ceteri Quatuor Canonici sacerdotes predicti/ qui sunt/ et qui fuerint protempore/ seu aliqui uel aliquis eorundem nullum aliud penitus beneficium ecclesiasticum/ quantumlibet simplex aut modicum cum decanatu uel prebenda huiusmodi ullo modo ualeat possidere Et in decanatu et prebendis ipsis continuam absque fraude iugiter et precisam residentiam teneatur facere corporalem .

Quod siquis aliud beneficium obtinens/ ad unum ex istis se passus fuerit uel forte procurauerit presentari et cum effectu institui/ is eodem primo beneficio sit et esse debeat ipso facto priuatus/

Sique aliquis decanatum uel prebendam aliquam obtinens de predictis/ aliam acceptaverit seu ad illam/ uel quodcumque beneficium ecclesiasticum/ eciam minimi ualoris/ seu quantumcumque simplex existat se praesentari permiserit . insuper et quicumque ipsorum a decanatu seu aliqua praebendarum ipsarum se absentare praesumpserit/ hijs casibus eorumque quolibet absque alio quocumque iudicio sive sententia/ Decanatu seu prebenda/ de praedictis/ quam obtinuit Archiepiscopali statuto/ quod super hoc edi et promulgari deposcimus sit eoipso privatus . hoc eciam totum nonsolum ad decanatum et prebendas iam actu creatas/ uerumeciam ad creandas denouo extendi et ex certa scientia uolumus prerogari .

Et quotiens decanatum ipsum per cessionem/ obitum uel casum alium de premissis uacare contingerit futurus decanus per nos et successores nostros Reges Boemie .. Pragensi Archiepiscopo ad recipiendum animarum curam ab ipso/ ceteri uero presbiteri eidem decano debeant presentari . Archiepiscopus quoque Decanum instituet et curam sibi animarum committet . Decanus uero reliquos in Canonicos instituet et simpliciter investiet sacerdotes .

Denique in celebratione diuinorum subscriptum statum modum et ordinem decano et presbiteris antedictis et eorum successoribus perpetuo tradimus tradique et per Archiepiscopum confirmari petimus obseruandum .

Per singulos enim dies diluculo circa solis ortum in Capella beate Marie conuenient ad horas canonicas ordinate et deuote dicendas induti suppellicijs et mitras more Canonicorum gestando chorales. stabuntque et sedebunt alternatim diuisi per choros/ psalmodiam cum distincta pausatione et mediorum in uersibus obseruatione/ legendo et vesperas similiter hora sua . Et has quidem dicent horas canonicas absque nota/ quousque/ auctore deo/ in ipsis et cum ipsis decem impleuerimus numerum personarum . Dum autem numerum ipsum impleri continget/ amodo in predicta Capella gloriose virginis Marie aut quotiens ad illam commode habere non possent accessum/ in Capella beati Nicolai singulas horas predictas sub nota reuerenter et distincte canere tenebuntur .

Tres uero Missas/ pro qualitate festiuitatum/ seu necessitate temporum oportunas adminus per singulos dies Decanus et Canonici antedicti sine Musica celebrare debebunt/ duas in Castro vnam videlicet in Capella beate Marie/ aliam in Capella beati Nicolai et Terciam in ecclesia filiali . Verumtamen in festiuitatibus conditoris nostri precipuis/ et alme genitricis dei perpetue virginis Ma(rie/N)ecnon Angelorum/ Baptiste/ Apostolorum/ patronorum dedicationis/ ac omnibus diebus dominicis in Capella beate Marie/ uel si forte ad illam ipsis aliquomodo non pateret accessus/ extunc in Capella beati Nicolai missam illius diei et vesperas primas atque Secundas sub nota (de)cantent . Ita uidelicet ut postquam supradictus decem Canonicorum seu presbiterorum numerus impletus extiterit/ amodo adminus vnam Missam sub nota de(beant c)otidie decan(tar)e .

Ce(ter)um sacramenta corporis dominici et vnctionis extreme in altera earundem Capellarum videlicet Insigniorum ipsorum . beate virginis aut beati Nicolai sine intermissione pro hominum necessitate seruabunt . In diebus eciam Rogationum Letanias et processiones solitas celebrabunt . In Missis quoque et diurnis ac nocturnis officijs seu horis Canonicis ritum tenebunt Pragensis ecclesiae et Rubricam .

Vt autem iniuncta sibi officia tanto delectabilius agere ualeant tantoque feruentius seruire delectentur altari/ quanto se in neccessitatibus conditionis humane a nostra benignitate conspexerint peramplius consolatos/ Cum et spiritualia sine temporalibus non possint diu subsistere/ nec sit incongruum si is qui spiritualia seminat temporalia quoque metat/ Idcirco Decanum et Canonicos antedictos ymo ipsorum beneficia seu prebendas subscriptis tenore et modo dotamus . Assignamus quidem ipsis et conferimus ac donamus in Christi nomine decimas omnium censuum nostrorum ad Castrum Karlstein siue de Oppidis sive Villis et alijs rebus spectantium/ tam in pecunijs/ quam in blado . Et ne super decimis huius ulla possit imposterum oriri dubietas/ eo quod nostre intentionis existit/ quod si futuris temporibus census nostros/ ad Castrum ipsum spectantes/ ampliari/ seu augeri contigerit/ ex hoc nichil ipsis utilitatis accrescat Nec eciam de censuum eorum diminutione/ deputate ipsis decime in aliquo minuantur . Idcirco decimas easdem tam in pecunia quam in blado specifice duximus per singula exprimendas. Et sunt hec .

Primo in Oppido Veronensi Sex Sexagene grossorum Pragensium et Viginti duo grossi . Item in Villa Lodenicz Sexagenna et dimidia grossorum Item in Villa Pusnik Vigintiocto grrossi et Quatuor parui denarij . Item a Molendino ibidem Quinque Strichones frumenti et dimidius Stricho . Item in Villa Trzieban Vigintitres grossi et Sex parui . Item in Oppido Hostomicz Quatuor Sexagenas grossorum. Quadraginta grossi et Nouem parui Et a Molendino ibidem Sexagintaocto Strichones . Item in Villa Cissowicz vna Sexagena grossorum . Item in Villa Kythin Quinquagintaduo grossi et Nouem parui . Item in Villa Dobrziesch vna Sexagena grossorum . Vigintivnus gross . et Sex parui . Item in Villa Mileno due Sexagene grossorum . Sex grossi. et duo parui . Item in Villa Dubencz Quadragintatres grossi . et Nouem parui . Item in Villa Duschnik Quinquagintatres grossi . et Quatuor parui . Item a duobus Molendinis ibidem Tredecim Strichones frumenti . In Villa Tzschim Trigintaduo grossi . In Villa Tethin Vna Sexagena . et Trigintaduo grossi . In Villa Slukowicz Quadragintasex grossi . et duo parui. In Villa Chinow /Chwinian/ Vna Sexagena grossorum . Vigintisex grossi . et Nouem parui et Trigintaunus Stricho annone . In Villa Wrasi due Sexagene . et Sex grossi . In Villa Trubingen Quinque grossi . et Sex parui . In Albaecclesia Quinque grossi et Sex parui . In Villa Skoba Vna Sexagena grossorum . Vigintiquatuor grossi . Quatuor parui et Vndecim Strichones et Quartale frumenti . In Villa Hudlicz due Sexagene grossorum . et Tres grossi . et decemetseptem Strichones . Item a Molendino in SSluticz Quatuor Strichones frumenti .

Huiusmodi ergo decime cuilibet Canonicorum Sex Sexagenas grossorum Pragensium de pecunia/ et Vigintiquinque Strichones de blado/ totumque aliud residuum utriusque Decano deputamus et per homines ac Incolas Oppidorum et Villarum ipsarum perpetuo dari precipimus et statuimus annis singulis in statutis et consuetis terminis infallibiliter assignari/ Volentes dictos Canonicos hiisdem decimis ad uite sue necessaria fore contentos . Offertorium uero quod in altaribus Capellarum ipsarum et ecclesie filialis poni contigerit/ Ebdomadario/ seu illi qui Missam ad quam offertur celebraverit digne censuimus ab Archiepiscopo deputandum .

Vt autem sepedicto Decano/ cui cura et labor pre alijs amplior in premissis incumbet/ uberior eciam sicut decet/ consolatio tribuatur/ nostre intentionis existit et liberum adhibemus presentium tenore consensum/ ut Capella Castri nostri de Mendico seu omnes redditus temporales ac prouventus eiusdem ipsi decano et decanatui suo/ per predictum Archiepiscopum/ Loci Ordinarium/ incorporari annecti perpetuo possint ac debeant et vniri/ Ita quod decanus ipse qui est et qui protempore fuerit redditus et prouentus ipsos possideat et in vsus suos accipiat . prouisurus omnimo, ut per aliquem presbiterum in Capella Castri predicti perpetuo Missa cotidie celebretur . Presbitero eciam qui Missam in eadem Capella legerit/ et ad hoc per decanum fuerit deputatus Offertorium altaris ipsius/ quantumcunque fuerit/ per Archiepiscopum ipsium Volumus deputari et suis deriuandum usibus applicari.

Porro pro singulari excellentia et condigna reuerentia sanctorum Insigniorum passionis dominice/ est nostre intentionis perpetua Pragensis Archiepiscopi ordinatione statui et firmari/ ut in altari Insigniorum ipsorum Capelle maioris nulli alii preterquam Archiepiscopis et Episcopis executionem officij Pontificalis habentibus ullo unquam tempore liceat Missarum solempnia celebrare .

Quoniam insuper ratione locorum et temporum a licitis eciam alias et permissis nonnumquam expedit abstinere Sicut eciam sacerdote(s et levit)as Veteris testamenti in ordine uicis sue ab vxoribus quarum usus eis erat licitus abstinere et in templo domini lex constit(u)it demorari . Idcirco presenti perpetuo prohibemus edicto/ ne in turri Castri Karlstein in qua memorata Capella sita est seu in aliquo (commodo t)urris ipsius cum aliqua Muliere, eciam vxore legitima, dormire siue iacere liceat cuicunque .

Volumus preterea et tenore presentium ordinamus ut decanus et presbiteri sepedicti ante portas Castri predicti/ in vna domo communi simul resideant et morentur que non sit nimis eleuata (et firm)a/ sed bassa/ Ita quod nullum per illam ipsi Castro uerisimiliter sit posse periculum imminere 

Et quia conuersatio clericorum a vita laicorum debet esse discreta et communio plerumque consueuit discordie materiam ministrare/ Vesperis et completorio rite peractis Decanus (et Ca)nonici supradicti a Castro ante solis occasum absque contradictione omni tempore propriam adeant mansionem nisi necessitate urgente/ vnus eorum uel plures moram facere fuerint requisiti .

Hinc est quod Venerabilem Arnestum Pragensem Archiepiscopum Principem et deuotum nostrum dilectum attente requirimus et rogamus/ quatenus omnem ordinationem et dispositionem nostram premissam in hijs que suam confirmationem exposcunt et ordinariam auctoritatem desiderant/ auctorizare uelit et eciam confirmare . Transgressores quoque et Contradictores per censuram ecclesiasticam sub forma Statuti perpetui et late sententie ratione preuia castigare .

Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostre Majestattis infringere/ aut ei quovis ausu temerario contraire . Siquis autem contrarium attemptare presumpserit/ indignationem nostram et penam Centum Marcharum auri puri totiens/ quotiens contrafactum fuerit se nouerit eoipso irremissibiliter iucursurum .

Signum serenissimi Principis et domini domini Karoli Quarti Romani Imperatoris inuictissimi; et gloriosissimi Boemie Regis .

Testes huius rei sunt Venerabiles Arnestus prefatus Pragensis Archiepiscopus/ Johannes Olomucensis/ Johannes Luthomuslensis/ Aule nostre Imperialis Cancellarius Theodoricus Mindensis et Johannes Blisimensis Episcopi/ Illustres Wenceslaus Saxonie Bolko falkembergensis/ Johannes Oppauie Prziemco Teschinensis et Bolko Opoliensis Duces Spectabiles Burchardus Magister Curie nostre/ Magdeburgensis/ Henricus de Suarzburg/ Albertus de Anhalt et Johannes Magdeburgensis Comites/ Nobiles quoque Jesco de Wartemberg/ dominus in Wezzel Burgrauius Pragensis Sbinco de Hasemburg/ Magister Curie nostre Imperialis/ Hoygerius et Lutholdus de Landstein et alii plures Magnates et proceres nostri fideles .

Praesentium eciam sub Imperialis Maiestatis nostrae sigillo testimonio literarum . Datum in suprascripto Castro nostro Karlstein Anno domini Millesimo Trecentesimo Quinquagesimoseptimo Indictione decima . vj. kalendas Aprilis Regnorum nostrorum Anno Vndecimo Imperij uero Tercio .,

 

per dominum .. Imperatorem

Nicolaus de Chremsir.

R. Volpertus.

 

Český překlad:

Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice šťastně /započato/ Amen. Karel Čtvrtý, z přízně Boží dobrotivosti císař římský, vždy rozmnožitel /říše/ a král český, na věčnou paměť.

Posvátné tajemství umučení Páně i jeho převelebná znamení sluší se těm, kdo byli za nevýslovnou cenu drahocenné krve Páně vykoupeni od pádu do propasti věčné zkázy, vrýt si vroucně do srdce, neustále se mu klanět a s co nejzbožnějším úsilím je ustavičně uctívat. Vždyť když jsme se skrze pád prvního rodiče stali od přirozenosti syny hněvu, skrze dřevo kříže, který se stal tím, že nesl svaté Kristovo tělo, nástrojem životodárným, jsme z Božího milosrdenství došli milosti usmíření.

Kristus totiž, ačkoli jsa odlesk Boha, Otce věčného, a obraz jeho podstaty, ten, jenž svým mocným slovem všechno udržuje, od věčnosti zplozen před jitřenkou v lesku svatém, ten, po jehož tváři touží nejen celá země, nýbrž také andělští duchové si ji přejí neutuchající touhou věčně spatřovati, aniž by opustil Otcovu pravici, vydal se od Otce do údolí běd a sestoupil z nebeských tajemství do nížin světa, oděl se naší pomíjivou křehkostí, přebýval na světě a po rozličných strastech lidského života ráčil se vydat do rukou bezbožníků, dát se pro naši spásu přibít na kříž a postoupit na něm muka přehořké smrti, aby nás zatracence povolal svou smrtí ze smrti k životu. Jak vpravdě šťastný to oltář spásonosného kříže, ozdobený vynikajícími drahokamy, jež rozkvetly z Kristovy krve, jak slavný to hřeb, zaražený do jeho úctyhodných údů a poznamenaný purpurem třpytivých kapek rudé krve toho, jejž opěvá David svým výrokem jako nejkrásnějšího ze synů lidských, jak úctyhodná to houba, jejímž prostřednictvím byl pramen niterné a věčné radosti napájen octem a žlučí, jak přeslavné to kopí, vnořené do boku Spasitele, jež dalo vytrysknout spásonosným svátostem našeho štědrého vykoupení a znovuzrození, jimiž jsou duše věřících v tomto vyhnanství posilovány duchovní sladkostí a po skonání prchavého života a pobytu světského pro zásluhy víry a ctností jsou za svou naději v onom blahém hledění vyznamenány věčným patřením na to, co již nyní, i když teprv doufajíce, vskutku oslavují!

A tak majíce pečlivě na mysli i to, čeho bylo shůry dopřáno nám, a s pokornou myslí uznávajíce, že jsme Nejvyššímu zavázáni většími díky než ostatní tím spíše, čím více nás do neporovnatelně větší výše než všechny, kdo vládnou na okrsku zemském, vynesla jeho velebná pravice svou pouhou laskavostí, když nás povýšila na vrchol světské samovlády, a toužíce celou svou myslí, aby od tohoto dne do budoucna po věčné časy byla v našem království Českém konána Kristovými věřícími slavnostněji a zbožněji, než bývá zvykem, památka slavného kříže, nejsvětějších pěti ran, hřebu, houby, kopí a umučení Páně vůbec, založili jsme ve jménu Krista Spasitele ke chvále a slávě Trojice věčné a zejména nejdobrotivějšího našeho Vykupitele, který se pro naši spásu vtělil a byl umučen, a jeho kříže, ran, hřebu, houby, kopí a spásonosného umučení, jakož i jeho dalších znamení a ke cti veškerého nebeského vojska jsme zbudovali na svém hradu Karlštejně, který jsme od základů jakožto úplně nový postavili a stanovili nazývat jej pro svou trvalejší památku podle svého jména, totiž tak, aby se jmenoval Karlštejn podle Karla, dvě kaple, a to jednu ke cti a pod názvem přeslavného Umučení a oněch znamení, a jinou menší, která s ní téměř souvisí, ke cti slavné a ustavičné Panny, Rodičky Boží Marie, a to s laskavým souhlasem ctihodného Arnošta, knížete - arcibiskupa pražského, dále úctyhodného Přeška, děkana, Plichty, scholastika, a kapituly kostela pražského, nám oddaných a milovaných, a za přítomnosti mnoha knížat, prelátů, velmožů a šlechticů jsme je dali od téhož arcibiskupa slavně vysvětit.

A aby se v těchto kaplích a též v kapli blaženého Mikuláše, biskupa slavného, již jsme tamže nedávno založili, ustavičně konala služba Boží, rozhodli jsme se zřídit nyní a založit pět kněžských kanovnických prebend a opatřit je důchody pro pět kanovníků - kněží, aby v těchto kaplích, střídajíce je, konali onu službu níže naznačeným způsobem.

Jeden z těchto kněží totiž, to jest nadřízený, se bude nazývat a vskutku bude děkanem, pod nímž ostatní čtyři budou kanovníky, a bude mít pravomoc přikazovat jim, jak a v kterou dobu náležitě konat služby Boží, a ty bude i on konat s nimi, dále bude kárat jejich nedbalosti a přestupky a vhodným způsobem je napravovat.

Podací pak čili právo jmenovat na děkanství a na ony prebendy vyhrazujeme provždy sobě a svým nástupcům, králům českým. A aby název odpovídal skutečnosti, je naším úmyslem, aby na ty prebendy jakožto kněžské nebo na kteroukoli z nich nemohl a nesměl být jmenován nikdo nižšího svěcení než kněz.

 

Dále aby jak děkan, tak ostatní čtyři kanovníci, svrchuřečení kněží, kteří jimi nyní jsou a časem budou, anebo někteří či některý z nich, nesměli držet naprosto žádné jiné církevní obročí jakkoli prosté nebo malé na žádný způsob spolu s tímto děkanstvím nebo prebendou, a aby byli povinni při děkanství a oněch prebendách bez jakéhokoli úskoku nepřetržitě a naprosto trvale osobně sídlit.

A jestliže se držitel nějakého obročí nechá anebo snad dá jmenovat a skutečně uvést na jedno z těchto, má a musí být toho předešlého obročí tím skutkem zbaven.

Jestliže pak držitel řečeného děkanství či některé prebendy přijme jinou anebo svolí, aby byl jmenován na ni či na jakékoli církevní obročí, byť bylo zcela bezvýznamné či jakkoli prosté, a dále kdokoli z nich by si dovolil vzdálit se od svého děkanství či některé prebendy, v těchto případech a kterémkoli z nich bez jakéhokoli jiného rozsudku či výroku budiž děkanství či oné z řečených prebend, kterou drží, tím skutkem samočinně zbaven podle arcibiskupského ustanovení, o jehož vydání a vyhlášení v této věci žádáme. Chceme také, aby se toto všechno vztahovalo a s naprosto jistým vědomím dále platilo nejen pro děkanství a prebendy již skutečně zřizované, nýbrž i pro ty, jež mají být teprve nově zřízeny.

A kdykoli se stane, že se ono děkanství anebo některé ze jmenovaných prebend uvolní odstoupením, úmrtím anebo jinak, má být budoucí děkan námi a našimi nástupci, českými králi, jmenován pražskému arcibiskupovi, aby jej pověřil duchovní správou, kdežto ostatní kněží mají být jmenováni tomuto děkanovi; arcibiskup pak jej ustanoví děkanem a svěří mu duchovní správu, kdežto děkan ustanoví ostatní za kanovníky a prostě uvede tyto kněze v úřad.

Posléze provždy vydáváme děkanovi a svrchuřečeným kněžím a jejich nástupcům níže vypsané stanovy, způsob a řád pro slavení bohoslužeb a žádáme, aby byl vydán a potvrzen arcibiskupem a zachováván:

Každodenně na úsvitu při východu slunce sejdou se v kapli Panny Marie, aby spořádaně a zbožně říkali kánonické hodinky, oděni superpelicemi a majíce po způsobu kanovnickém chórové mitry. Rozděleni na dva chóry budou střídavě stát a sedět, při čtení žalmů budou dělat potřebné pomlky, to jest budou u veršů dodržovat jejich předěly; podobně i nešpory v jejich hodinu. Co se týče těchto kánonických hodinek, budou je odříkávat beze zpěvu, dokud s pomocí Boží nerozmnožíme počet osob včetně nich na deset. Jakmile však bude jejich počet dosažen, budou od té doby povinni v řečené kapli slavné Panny Marie, anebo kdykoliv by do ní nemohli mít pohodlný přístup, v kapli svatého Mikuláše, ony jednotlivé hodinky uctivě a zřetelně zpívat podle noty. Každodenně pak budou děkan a řečení kanovníci podle druhu slavnosti čili tak, jak příslušné doby vyžadují, povinni sloužit nejméně tři odpovídající nezpívané mše, dvě ve hradě, jednu totiž v kapli Panny Marie, druhou v kapli svatého Mikuláše, a třetí ve filiálním kostele, kdežto o hlavních slavnostech našeho Původce a slavné Rodičky Boží, ustavičné Panny Marie, jakož i andělů, Křtitele Páně, apoštolů, dědiců zemských, posvěcení chrámu a každou neděli budou v kapli Panny Marie, anebo kdyby jim snad z nějakého důvodu nebyla přístupná, tehdy v kapli svatého Mikuláše zpívat podle noty mši toho dne a nešpory první i druhé, a to tak, že až se naplní zmíněný počet desíti kanovníků čili kněží, budou od té doby povinni každého dne odzpívat nejméně jednu mši podle noty.

Dále pak budou pro všechny potřebné neustále přechovávat v jedné z těch kaplí, to jest oněch Znamení či blahoslavené Panny nebo svatého Mikuláše, svátost těla Páně a posledního pomazání. Rovněž o prosebných dnech budou konat obvyklé litanie s procesím. Při mších a oficiu denním i nočním čili při kánonických hodinkách se budou držet obřadů a předpisů pražského kostela.

A aby sobě uložené povinnosti mohli plnit s tím větším potěšením a aby je tím více těšilo horlivěji sloužit oltáři, čím více uvidí, že jsou z naší dobrotivosti co do nezbytných potřeb lidské povahy utěšováni ve všem všudy - vždyť ani věci duchovní nemohou nadlouho obstát bez věcí časných a také není nepřiměřené, jestliže ten, kdo zasívá věci duchovní, sklízí i časné -, z toho důvodu opatřujeme tedy děkana a shorařečené kanovníky důchody, totiž jejich obročí neboli prebendy, v níže vypsaném smyslu a způsobu. Přidělujeme jim totiž, udělujeme a dáváme ve jménu Kristově desátky ze všech našich příjmů náležejících ke hradu Karlštejnu, ať z městeček nebo vesnic a jiných věcí, jak v penězích, tak v zrní. A aby o těchto desátcích nemohla v budoucnu vzniknout žádná pochybnost, protože naším úmyslem je, stane-li se v budoucích časech, že se naše příjmy, náležející k tomu hradu, rozmnoží nebo zvýší, z toho aby jim požitky nevzrůstaly, avšak také, kdyby se ty příjmy zmenšily, aby se určené jim desátky v ničem nezmenšily, proto tedy jsme se rozhodli ony desátky, jak peněžité tak v zrní, zvláště určit v jednotlivostech. Jsou takovéto:

 

Za prvé v městečku Berouně šest kop grošů pražských a dvacet dva groše.

Dále ve vsi Loděnicích půldruhé kopy grošů.

Dále ve vsi Poučníku dvacet osm grošů a čtyři malé denáry,

dále z tamního mlýna pět strychů obilí a půl strychu.

Dále ve vsi Třebáni dvacet tři groše a šest malých peněz.

Dále v městečku Hostomicích čtyři kopy grošů, čtyřicet grošů a devět malých peněz, a z tamního mlýna šedesát osm strychů.

Dále ve vsi Čísovicích jedna kopa grošů.

Dále ve vsi Kytíně padesát dva groše a devět malých peněz.

Dále ve vsi Dobříči jedna kopa grošů, dvacet jeden groš a šest malých peněz.

Dále ve vsi Milíně dvě kopy grošů, šest grošů a dva malé peníze.

Dále ve vsi Dubenci čtyřicet tři groše a devět malých peněz.

Dále ve vsi Dušnikách padesát tři groše a čtyři malé peníze,

dále ze dvou tamních mlýnů třináct strychů obilí.

Ve vsi Čími třicet dva groše.

Ve vsi Tetíně jedna kopa a třicet dva groše.

Ve vsi Žloukovicích čtyřicet šest grošů a dva malé peníze.

Ve vsi Chýnově jedna kopa grošů, dvacet šest grošů a devět malých peněz a třicet jeden strych ze sýpky.

Ve vsi Vráži dvě kopy a šest grošů.

Ve vsi Trubíně pět grošů a šest malých peněz.

Ve Zdicích pět grošů a šest malých peněz.

Ve vsi Kodě jedna kopa grošů, dvacet čtyři groše, čtyři malé peníze a jedenáct strychů a čtvrtce obilí.

Ve vsi Hudlicích dvě kopy grošů a tři groše a sedmnáct strychů.

Dále ze mlýna ve Slušticích čtyři strychy obilí.

 

Takovéto tedy desátky, to jest každému kanovníkovi šest kop grošů pražských na penězích a dvacet pět strychů v zrní, a veškerý ostatní zbytek obojího určujeme děkanovi a přikazujeme, aby byly dávány navždy od lidí a obyvatel těch městeček a vsí, a stanovíme, aby byly každoročně odevzdávány neomylně ve stanovených a obvyklých lhůtách, chtějíce, aby řečení kanovníci byli těmito desátky pro své životní potřeby uspokojeni. O ofěře pak, jež by byla položena na oltářích oněch kaplí nebo filiálního kostela, míníme, jak je vhodné, aby byla arcibiskupem přiřčena hebdomadáři anebo tomu, kdo by sloužil mši, při níž bylo ofěrováno.

Aby pak častořečenému děkanovi, na němž bude spočívat v tom, co bylo řečeno, větší starost a práce pro druhé, bylo, jak se sluší, přidáno i hojnější utěšení, je naším úmyslem - a dáváme k tomu mocí tohoto listu svobodný souhlas, že kaple našeho hradu v Žebráku, čili všechny její časné příjmy a užitky, se mohou skrze řečeného arcibiskupa, místního ordináře, přivtělit a provždy připojit témuž děkanu a jeho děkanství a mají se s ním spojit tak, aby ten, kdo je a časem bude děkanem, vládl těmi příjmy a bral si je k svému užívání, přitom se však postaral, aby povždy byla denně sloužena v kapli řečeného hradu nějakým knězem mše. Chceme též, aby tomu knězi, který bude v té kapli číst mši, jsa k tomu děkanem ustanoven, byla oním arcibiskupem přiřčena ofěra toho oltáře, ať bude jakákoli, a určeno, aby plynula v jeho prospěch.

Konečně pro jedinečnou vznešenost svatých znamení umučení Páně a náležitou úctu k nim je naším úmyslem stanovit a potvrdit věčným nařízením pražského arcibiskupa, aby na oltáři těch Znamení ve větší kapli nebylo v žádném čase nikomu dovoleno sloužit slavnou mši vyjímaje arcibiskupy a biskupy, mající pravomoc vykonávat biskupský úřad.

A dále, protože z ohledu na místa a časy je leckdy třeba zdržovat se i jiných dovolených a povolených věcí, tak jako kněžím a levitům starého zákona stanovil Zákon pobývat podle řádu jejich třídy ve chrámu Páně a zdržovat se manželek, jichž směli jinak požívat, z toho důvodu tímto výnosem provždy zakazujeme, aby ve věži hradu Karlštejna, v níž se vzpomenutá kaple nachází, anebo v některé místnosti té věže směl kdokoli spát či ležet s jakou ženou, byť vlastní zákonitou manželkou.

Krom toho chceme a mocí tohoto listu nařizujeme, aby děkan i často zmínění kněží spolu přebývali a zdržovali se před branami řečeného hradu v jednom společném domě, a ten ať není příliš vysoký a pevný, nýbrž nízký, tak aby skrze něj nemohlo ten hrad ohrozit žádné případné nebezpečí.

A protože obcování duchovních se má lišit od života laiků a vzájemný styk často poskytuje důvod k nesvornostem, ať se děkan a řečený kanovníci po řádném odbavení nešporů a kompletáře odeberou v každém čase před západem slunce bez námitek z hradu do vlastního příbytku, ledaže by jeden z nich nebo někteří byli požádáni zdržet se z nějakého nezbytného důvodu.

Žádáme tudíž naléhavě a prosíme ctihodného Arnošta, knížete - arcibiskupa pražského, nám oddaného a milého, aby veškeré naše předchozí nařízení a směrnice, pokud vyžadují jeho potvrzení a postrádají schválení ordináře, laskavě schválil a také potvrdil, rovněž aby přestupníky a odpůrce trestal církevním postihem ve formě ustavičně platného nařízení a nazpůsob předem vynešeného rozsudku.

Nikomu z lidí nebudiž tedy trpěno porušit tento výnos naší velebnosti nebo se mu jakkoli z pošetilé smělosti zpěčovati. Pokud by se kdo opovážil pokoušet se o něco opačného, nechť zví, že tím činem na sebe neodpustitelně uvalí naše rozhořčení a pokutu sto hřiven ryzího zlata tolikrát, kolikrát by proti tomu jednal.

Znamení nejjasnějšího knížete a pána Karla Čtvrtého, římského císaře nepřemožitelného a přeslavného krále českého.

Svědky těchto věcí jsou ctihodní: Arnošt, zmíněný arcibiskup pražský, Jan Olomoucký, Jan Litomyšlský, kancléř našeho císařského paláce, Theodorik Mindenský a Jan Blisimenský, (474) biskupové; jasní: Václav Saský, Bolek Falkenberský, Jan Opavský, Přemek Těšínský a Bolek Opolský, vévodové; vážení: Burchard, hofmistr našeho dvora, (purkrabí) (480) magdeburský, Jindřich ze Švarcburku, Albert z Anhaltu a Jan Magdeburský, hrabata; dále urození: Ješek z Vartemberka, pán na Veselí, purkrabí pražský, Zbyněk z Hazmburka, hofmistr našeho císařského dvora, Vojíř a Lutold z Landštejna a mnoho jiných velmožů a předních pánů, našich věrných.

Vydáno podle svědectví tohoto listu a pod pečetí naší císařské velebnosti na výše jmenovaném našem hradu Karlštejně léta Páně tisícího třístého padesátého sedmého v indikaci desáté, šestého dne před kalendami dubnovými (481) obojího našeho kralování roku jedenáctého, císařství pak třetího.

z pověření pana císaře

Mikuláš z Kroměříže.